Martin Štefko

Někdy mám pocit, že už snad ani nemůžu vymyslet nic jiného, že jsem toho už napsal tolik, že už vlastně nemám co říct. Jenže pak přijde nějaký ten nápad, objeví se nějaká inspirace a já se zase pouštím do něčeho nového, navíc do něčeho, co...

Úplně nesnáším moment, kdy mě napadne příběh, ten se rozvine – v mojí hlavě – do něčeho, co by mohlo být funkční a co bych skutečně chtěl napsat, ale stejně tak vím, že je to rozsahově něco, co prostě nestíhám a co by mi trvalo...

Konečně se mi podařilo dopsat povídku, která nese pracovní název “Hotel”. Jedná se o onu erotickou hororovou povídku, u níž si ale vůbec nejsem jistý, že je hororová. Problém je v tom, že si tím nejsem jistý ani po dopsání. Tohle holt bude muset zhodnotit...

Až se divím, kolik je najednou času, když se do toho člověk pustí, bohužel se to nijak zásadně neprojevilo na tvorbě, protože ta jde celkem tempem standardním, tedy minimálně ta stránka denně. Myslel jsem si, protože pár dní ten čas byl, že dopíšu erotickou/hororovou povídku,...

 S časem je to různé, ale podařilo se mi přece na něčem dělat. V první řadě jsou to nadále korektury románu “Nikdy se nepřestala usmívat”, u kterého jsem zjistil, že přece jen bude potřeba se zaměřit na konzistentnost toho, co je napsáno. Mám pocit, že...