Martin Štefko

14 dní jsem měl psací půst a nebyl jsem schopný napsat nic kloudného. Váhal jsem, do čeho se pustit poté, co se mi podařilo dopsat kapitolu k románu “Nikdy se nepřestala usmívat”, čímž jsem si ještě o něco prodloužil materiál na korektury. “Nikdy se nepřestala usmívat”...

Většinou se mi stává, že mám pauzu v psaní proto, že nemám nápady a jsem unavený. Jenže tentokrát to byla jen únava. Je nepříjemné, když má člověk plnou hlavu nápadů, ale nemá sílu, aby je realizoval. Naštěstí se mi po téměř 14 dnech prozaické nečinnosti...

Únava materiálu je na mně celkem znatelná, což vede k tomu, že ani tenhle týden jsem nenapsal nic nového, ale věnuji se pouze korekturám, které také nejdou tak dobře, jak jsem předpokládal, myslel jsem, že tenhle den už bude druhá korektura kompletní a já budu...

Tenhle týden není moc o čem mluvit, ale proto, že jsem zastáncem pravidelnosti, tak prostě musím něco napsat. Ne, že by nebylo vůbec o čem mluvit, protože moje práce na korekturách druhého románu směle pokračují a druhá korektura bude téměř dokončena. Pak bude následovat připsání...

Posledních pár dní bylo celkem náročných hlavně pracovně. Člověk by nevěřil, jak je unavující se během několika málo hodin vydat do Prahy a zpátky. Skoro šest hodin na cestě a vlastně jen dvě hodiny na pracovní schůzce. Je to takové nevyrovnané. Ale pracovní schůzka dopadla dobře,...